Historie Černochova

Hodnocení uživatelů: 5 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnocení
 
bec Černochov je osada velmi stará.
Dle nalezených zbytků žárovišť na farním poli u Ječovic, byl obydlen již v dobách pohanských.

 

O osídlení v prvních dobách křesťanských svědčí nalezené řadové hroby na poli J. Hanzla za hřbitovem.
Do roku 1207 patřila obec Černochov klášteru milevskému. Toho roku Jarloch, opat kláštera milevského,
směnil obec Černochov (Tsyrnochov) za Týnčany v seldčanském okrese se Slávkem, předkem pánů z Oseká (Riesen-burka).
Téhož roku uvedený Slávek, župan bilinský, daroval prostřednictvím svého syna Bohuslava,
desátek z obilí v Černochově (decimam frumentic in Sirnokov) klášteru oseckému.
Roku 1209 potvrdil Daniel, biskup pražský, statky kláštera oseckého, mezi nimi též Černochov.
Poněvadž od té doby až do doby opata Konráda, který byl představeným kláštera 1333 - 1346,
není o Černochově zpráv, domníváme se, že v těchto 13 letech buď koupili nebo darem obrželi osečtí řeholníci celou ves Černochov.

Za panování krále Jana Lucemburského octly se kláštery neustálým vydíráním na pokraji záhuby.
Proto i osecký klášter musel si dlužiti od bohatého měšťana Joklina Jakubova z Prahy,
který byl konšelen staroměstským v letech 1322-1329. Ten půjčil klášteru 300 kop grošů a za to se zavázal opat Konrád,

převor Jindřich, sklepmistr Petr a celý konvent, že mu dají ze vsi Černochova 3/4 užitku a pouze 1/4 si ponechá.
Bylo to 37 a půl grošů platu. Kdyby však tolik nedostal (kdyby držitelé lánů a jiného zboží pro živelné pohromy a jiná neštěstí nemohl platit),
zavazuje se klášter doplatit mu slíbený obnos ze své pokladny. Plat má dostávati při sv. Jiří a Havlu, vždy polovici.
Mimoto má bráti 30 strychů ovsa, kopu vajec, při narození Panny Marie a při nanebevstoupení Páně vždy polovici,
120 kuřat na sv. Michala a o Vánocích týmž způsobem. Užitek z rychty půjde také do pokladny Joklinovy,
jen při zločinu zabití dostane 1 peníz on, 1 Bořek z Reisenburka a 1 klášter.
Také menší pokuty při soudě rychtářskému připadnou jemu. Jen to si klášter vymiňuje, aby kdykoli bude moci dluh splatiti, byl zproštěn přiměřené částky ročního dluhu.

Podobnou asi příčinu, totiž hmotnou tíseň mělo vysazení Černochova právem zákupním čili půlkrechtním neboli také německým.
Toto vysazení stalo se za opata Konráda r. 1340.
Vysazení toto je nejdůležitější listinou černochovskou, protože zůstává v platnosti takřka až do naší doby,
až když v r. 1871 byl vysazen z desátek povinný faráři.
Tato listina v původním znění byla nalezena ve statku č. II. za trámem ve světnici.
Z tohoto statku původně náležejícím rodině Čechů, později Šrámků a Hanzlů bylo mnoho rychtářů.
Základ její tvoří listina zr. 1340, zachovaná pouze v přepise kláštera oseckého vtzv. kodexu dascenském a její obsah je následující.
Černochov měl r.1340 poplatných lánů tj. takových, ze kterých byli majitelé povinni odvádět plat 42 bez tří měřic,
každý lán o 64měřicích, za každý lán dal majitel 6 kop grošů pražských podacího (závdavkem).

Mimoto byl povinnen z 1 lánu ročním platem 1 kopy grošů pražských, které odváděl - 1/2 kopy na sv. Valburgu a 1/2 kopy na sv.
Michala. Tři míry ovsa měl odvádět na sv. Martina vlastním povozem do kláštera oseckého, případně dle potřeby jinam, pouze však za stejnou vzdálenost, jaká je z Černochova do Oseká.

Kromě toho měl dodávat konventu oseckému 2 kopy vajec a 2 kuřata do nemocnice klášterské.
Samo sebou se rozumí, že půlláník dodával všeho polovic. Mimo 42 lánů bylo zde 20 podsedků tj. majitelů menších kousků polí nebo zahrad.
Každý z těchto 20 podsedků platil 4 groše a 2 kuřata. Mimo to je zde 5 sedláků, z nichž každý má štěpnici jedné míry, ze které budou platit po 2 groších ročně.
Za tato břemena jim dává 3 průhony z milosti a to první společný Černochovu a Ječovicům, naproti křovinám k Ječovicům ležícím, s příkazem,
že křoviny nesmějí vysekati ani zničiti. Druhý průhon je k Peruci a třetí k Chrastinu. Za druhou milost jim dává klášter lom na kámen,
aby si mohli stavětí a opravovati svá stavení. Za to přísně zapovídá dělati ve vsi díry a lomy kamenné, jedině když obec svolí.
Také jim daruje hliniště na kopání hlíny na průhoně (nynější zahrada p. Pletichy Jar.)

 

Klášter si vyhrazuje soudní právo v trestných činech a také ustanovení rychtáře. Nápravníkovi dává konvent 40 měr polí a také obecnímu biřici (strážníkovi) 1/4 lánu polí k bezplatnému užívání, pokud místo zastávají bez újmy kláštera.

Faráři dává lal/2 lánu polí, aby za to vydržoval muže, který by uměl učit a posluhoval by při službách božích.
Mimo to má farář dostávat z každého lánu desátek míru pšenice a žita, 1/2 míry ječmene a ovsa.
Dále měl farář chmelnici a zelnou zahradu hned pod kostelem ležící. Každý podsedek je povinen faráři, dle jeho pokynů, prací na 1 den, ale vždy za stravu.
Totéž právo má na podsedcích i rychtář. Kostelu sv. Václava dává 1/4 lánu, který bude farář používati a za to je povinen starat se o opravy a potřeby kostela.
Další zprávu o Černochově podává listina Mikuláše, opata kláštera oseckého zr. 1368, která je opatřena opatovou pečetí.
Tato listina nově upravuje výměry pozemků tak, že místo 44 lánů jmenuje 22 lánů. Výměra 1 lánu je 120 měr oproti dřívějším 64 měrám.
Podací (závdavek) obnášelo 12 kop grošů, 4 kopy vajec a 8 kuřat - polovina ke stolu opatovu a polovina do nemocnice.
Listina tato počeštěná vydaná za opata Martina je chována v pamětní knize perucké fary na str. 141 a 142, a je zajímavá tím,
že slovo mensura se překládá na strych , scolaris (žák) překládá na kantor, kumuletum humno.

Klášter osecký držel Černochov pokojně až do válek husitských.
Roku 1421 zastavil císař Zikmund Černochov spolu s jinými vesnicemi kláštera oseckého Vlaškovi z Kladna a dědicům za 800 kop,
za co měl držeti k obraně 800 koní. Dědicové Vlaškovi, mezi nimi r. 1451 Jan zHazmburka, měli jej držeti až do roku 1460.
Tohoto roku zastavil král Jiří z Poděbrad Černochov Janovi ze Štampachu a jeho dědicům.

Roku 1554 opat kláštera oseckého Baltazar zastavil a postoupil s povolením císaře celou ves Černochov,
Ječovice s dvory kmetcími, s platy a s lidmi, se vší zvolí a příslušenstvím k užívání panu Urbanu Pfeferkornovi z Otopachu,
jeho dědicům a budoucím, do 3 let pořád sběhlých, v sumě 3000 kop míšeňských.

Svědkové tohoto úpisu jsou Petr Šatný z Brodců, Jiří Šlovský z Vrchovišť a Kašpar Chotek z Chockova.
Tato zástava zboží oseckého zavdala české komoře podnět ke zrušení, protože se podobala úplnému prodeji nebo zcizení.

Roku 1575 poroučí císař Maxmilián II., aby prodej Černochova ale i Třebenic,
patřících klášteru sv. Jiří na hradě pražském a zastavených nejvyššímu komorníku království českého Janovi z Valdštejna,
byl zastaven.
Zatím vymohl si arcibiskup pražský Antonín Brus z Mohelnice, pokud zastavené statky arcibiskupské nebudou vyplaceny,
dána mu část statků kláštera oseckého, mezi jinými i Černochov, jakož důchody panství světeckého, náležícím jeptiškám řádu Božího hrobu.
Ještě před svou smrtí ( 28.srpna 1580), žádá 7. srpna komoru českou, aby mu ves Černochov byla brzy postoupena.
Od té doby až do roku 1626 byli černochovští podaní arcibiskupu pražskému.

Jen krátký čas před vzpourou a bitvou bělohorskou ujal se zboží klášterského v Černochově a Ječovicích jeden z direktorů zemských Prokop Dvorecký z Obramovic, na Kystře a Vršovicích.
Po jeho odsouzení a popravení 21.června 1621 byl Černochov vrácen bývalým majitelům arcibiskupům pražským.

Panství arcibiskupské nebylo Černochovu na škodu.
Rychtář prokop Průša a obec černochovská prosí roku 1583 arcibiskupa Martina Medka, aby jim počkal do příštích žní,
vzhledem k suchu a krupobití, tento jejich prosby vyslyšel. Roku 1595 purkmistr a konšelé městečka Vraného,
poddaní Barbory Doupcové na Vilímové, bránili černochovským při kupováni soli a prodeje obilí tím, že žádali od formana náležitá cla.
Prosí 6. prosince t.r. arcibiskupa o přichránění.

Podle prosby rychtáře Jana a konšelů černochovských 16. února 1609 arcibiskupovi je zřejmé,
že nezaplatili berní a za trest mají ubytovat a vyživovat jízdní vojsko a slíbili, že od těch, kteří nezaplatili bude vybráno a zaplaceno.
A poněvadž vojenští komisaři Sezima z Vrtby a Václav Kaplíř nařizují 15.srpna 1609 rychtáři černochovskému,
aby jízdě u nich ubytované poskytli potravu za peníze, je zřejmé, že i v tomto případě arcibiskup svou přímluvou pomohl.

Když Osek přišel opět ke svému majetku, směnil Černochov 27. dubna 1630 za Vtelno s Hynkem Žďárským ze Žďáru.

Tuto směnu provedl se svolením císaře Ferdinanda II. opat kláštera zbraslavského a oseckého Jiřík Urát.
Brzy po této směně 13. května 1630 prodal Hynek Žďárský ze Žďáru na Rosicích a Černochově ves Černochov Alžbětě Volfomíně Hyzrlové z Chodů,
rozené Berkové z Dubé a Lipého za 15 600 kop míšeňských.
Alžběta Volfomína nezaplatila celou trhovou smlouvu a proto 19. května 1650 upomínal Jiří Žďárský s komorníkem Eliášem Karlem Myslychem celou ves Černochov pro nezaplacení 6 600 kop grošů trhové smlouvy. Roku 1653 splatila Alžběta Volfomína dluhující část a protože nejsou žádné zmínky o nárocích Jiříka Žďárského, se jako paní na Peruci, Telcích a Černochově nazývá.
Od té doby je Černochov spojen s panstvím peruckým.

V držení Hyzrlů z Chodů Černochov zůstal až do r. 1763, kdy byl prodán, spolu s Perucí a Telčemi Janu Dětřichovi,baronu zLedeburků.

Roku 1798 přešla obec v majetek J. Kinského, knížete ze Vchýnic a Tetova ar. 1814 v majetek hraběte Františka Antonína zThunu -Hohensteinu.

Od roku 1848 je Černochov obcí svobodnou.